Reportéři na cestách - Indonésie očima Aleše 1. část

Našim cílem bylo poznat, co nejvíc zajímavostí, které Indonésie nabízí. Takže bylo potřeba si důkladně naplánovat cestu a zakoupit si letenky pro místní přelety, abychom nezůstali na mrtvém bodě a zbytečně neztráceli drahocenný čas. Celkově jsme zakoupili 5 místních přeletů, z čehož 4 jsme naplánovali dopředu a zakoupili již z domoviny.

Indonésie nabízí mnoho míst, které stojí za to poznat a pro nás Evropany jsou zajímavé. Při návštěvě této země se doporučuje očkování. Postačí cestovatelský základ, očkování proti žloutence a břišnímu tyfu, které jsme absolvovali i my. Mohu říci, že za celou dobu pobytu jsme neměli žádné větší problémy a to jsme občas pili i místní nebalenou vodu.

Cesta a první pocity

Naše cesta začala z Ostravy do našeho hlavního města Prahy, odkud jsme letěli do Dubaje a poté do Jakarty, hlavního města Indonésie. Samotné město má okolo 11 miliónů obyvatel a celá metropolitní oblast okolo 30 miliónů obyvatel, což řadí Jakartu mezi největší města světa. Při pohledu z letadla ani příletu nečekejte nic zajímavého, co by vás mohlo nadchnout, naopak můžete být trochu zklamáni.

Po celé Jakartě je rozeseta spousta mrakodrapů, které kontrastují s nízkou zástavbou chudších obyvatel. Město nenabízí ani příliš památek a zajímavých míst. Za zmínku snad stojí jen několik muzeí a Monas – Národní monument. Z letiště Soekarno-Hatta jsme se dostali autobusem za 30 tis. Rp na vlakové nádraží Gambir station a poté pěšky na baťůžkářskou ulici Jalan Jaksa, která přímo pulzuje nočním životem. Tato ulice byla naším prvním záchytným bodem. Zde jsme také našli ubytování za 150 tis. Rp., přesněji ubytování si našlo nás. Počítejte, že se svým evropským vzhledem zde rozhodně nezapadnete mezi místní a ti vám budou nabízet služby a zboží všeho druhu - od místních SIMkaret až po ubytování. Ovšem pokud odmítnete nebo už z dálky naznačíte, že nemáte zájem, tak si vás všímat nebudou.

Celkově jsme na dovolené narazili na příjemné a usměvavé obyvatele, kteří vypadají téměř bezstarostně na to, že někteří přespávají na ulicích nebo ve svých malých obchodech a vozítkách (rikšách). Za celou dobu jsme se nesetkali s žádným konfliktem.

Jak nejlépe cestovat po městě?

Většina obyvatelstva používá k transportu skútry. Na cestách je jich opravdu hodně a v dopravě ve městech vytváří dojem chaosu. Mimo město jsme si troufli půjčit skútr a vše bylo v pořádku. Jenom podotknu, že se v celé Indonésii jezdí vlevo.

Problém velkoměst - znečištěné ulice a ovzduší plné smogu

Znečištění v hlavním městě a celkově v Indonésii je větší než u nás. Často se setkáte s množstvím odpadků, jak ve městech tak i v národních parcích. Jakarta bývá běžně zahalená do smogu a prakticky v celé Indonésii je oblíbené vypalování vegetace, to však není jediné znečištění ovzduší v tomto koutu země. Je to taková zajímavost, ale množství emisí zde tvoří také aktivní vulkány, které neustálé do vzduchu vypouštějí kvantum prachu a různých plynů. Toto znečištění je dobře pozorovatelné po celé zemi a to tak, že obloha je zbarvena mírně do žluta a při západu je slunce temně rudé, což dodává zdejší krajině typický ráz.

To pravé dobrodružství teprve začíná

Druhý den jsme přeletěli do Yogyakarty za 800 Kč (tento let jsme kupovali v ČR). Zde na nás už dýchlo něco nepoznaného a nového. Naleznete zde už mnohem více turistických cílů, které stojí zato navštívit. Nachází se zde dvě významné památky, jenž určitě stojí za to vidět. Jedná se o chrámový komplex Borobudur, kde stojí vstup 500 tis. Rp.

Cesta autem z letiště k tomuto chrámu trvá zhruba 3 hodiny a cena za taxi vyjde na 200 kč/os. Ovšem blíže k letišti se nachází chrám Prambanan, který jsme bohužel nestihli navštívit. V samotném centru jsme měli docela velký problém s ubytováním, které jsme našli až po 4 hodinách hledání s batohy na zádech a v úmorném horku.

Tuto nepříjemnost způsobil náboženský svátek, který v té době ve městě probíhal a kvůli kterému byly hotely obsazeny místními. Proto je třeba, jak jsem již výše zmínil, cestu dopředu pečlivě naplánovat. Tuto chybu mi mé zmožené tělo připomínali ještě do následujícího rána.

Další den jsme odletěli na ostrov Flores s mezipřistáním na Bali (tento let jsme kupovali v ČR). Z letadla ostrov vypadal jako tropický ráj, avšak díky nabitému harmonogramu jsme se zde moc nezdržovali a tak jsme si ještě v den příletu v přístavu Labuan Bajo, koupili 4 denní plavbu na Lombok za 1,7 mil. Rp. (včetně jídla).

Na druhý den, hned po začátku plavby jsme prozřeli, zapomněli jsme si totiž nakoupit zásoby místních piv, které jsou zde celkem dobré a tak jsme byli celou plavbu na suchu :-( Hned první zastávka lodi byla na nádherném ostrově, kde byla naše první šnorchlovačka. Dále jsme pokračovali přes ostrovy Rinca a Komodo.

Na obou ostrovech jsou národní parky, kde jsme se mohli setkat se skutečnými draky „Varany komodskými“ ve volné přírodě. Ceny vstupného jsou zahrnuty v ceně plavby. Každý den jsme měli minimálně dvě zastávky, kdy jsme se mohli potápět v průzračně čistém a teplém moři plném různých ryb a korálů. Jednoho večera nás příjemně překvapili mladí prodejci potravin, když na loďkách připluli až k našemu kotvišti a prodali nám zásoby piva. Nabídli nám cenu 40 tis. Rp. za kus – cena v obchodech byla okolo 30 tis. Rp.

Poslední noc plavby trávíme již v přístavišti na Lomboku, kde nás náš průvodce na celé plavbě Abi pozval na místní svatební hostinu a pohostil nás pivem a místními specialitami.