Putování po horách USA: pohoří Adirondack

Každý z nás má nějaký sen. Já jich mám povícero, ale ten cestovatelský se mi podařilo za poslední dva roky splnit. Dostal jsem možnost vycestovat na pár měsíců do spojených států a musím říct, že jsem si to kromě práce i náramně užil.

Když cestujete za prací do zahraničí, na delší časový úsek, tak to vždy s sebou přináší značné výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že tam budete vlastně úplně sami, ale jak z toho udělat výhodu, že? Třeba to tam všechno procestovat.

Co můžete očekávat od cesty do USA?

Rád bych dnešním článkem začal sérii několika cestovatelských povídání o tom, co jsem tam viděl, zažil a na co se i vy můžete podívat. Ušetřím vás však většiny administrativních záležitostí, protože na internetu najdete spoustu informací a hlavně, pokud plánujete vyjet do spojených států, tato webová stránka, by pro vás měla být odrazovým můstkem http://czech.prague.usembassy.gov/.

Co můžete očekávat?

• Nejdražší je se tam dostat. Jakmile přeletíte oceán, jste v klidu!
• Zapomeňte na meziměstskou dopravu a hromadnou dopravu (napříč USA), není to Evropa, vzdálenosti jsou mnohem větší a ceny výrazně vyšší než třeba v ČR.
• Nikdy nebudete úplně sami! Američani jsou vřelí a přátelští, min. v prvním zdvořilostním kontaktu, nebojte se žádat o pomoc.

Většinu svého času jsem strávil na severu státu New York, Potsdam, kde jsem byl zaměstnaný, přiznám se, že v tom byl tak trochu i záměr poněvadž to byla oblast, kde jsem si dokázal představit, že budu trávit i volný čas, a kdo ví, třeba se tam jednoho dne i přestěhuji.

Potsdam, NY totiž leží poblíž národního parku Adirondack. Celkové pohoří, které zaujímá rozlohu necelých 25 tis. km2 (jen pro srovnání - ČR má rozlohu necelých 79 tis. km2), je zaplněno mnoha kopci a kopečky – nejvyšší hora Mt. Marcy má 1629 m n.m. Osobně celou oblast připodobňuji k Jeseníkům a Beskydům. Lesy jsou povětšinou listnaté až smíšené, což je, řekl bych, na hraničních okrajích s Kanadou i očekávaný prvek. Některým už to možná trklo, ano, podzimy jsou tam přímo nádherné.

Celá oblast se nádherně zbarvuje, a pokud se vám podaří dostat se na nějakou vyvýšenou plochu, naskytnou se vám nádherné výhledy na celou oblast se „sem tam kopečkem“. Abych však celý park nezredukoval na kopce a stromy, je třeba říct, že zde můžete narazit i na vodopády, jezera, jezírka a spoustu divoké zvěře. Je to také jedna z vyhledávaných lokalit pro bouldering.

Mým prvním víkendovým výletem byla Mt. Azure (767 m). Jednalo se o krásný odpolední výlet. Nutno podotknout, že většina hor je od sebe dost vzdálených, takže je třeba počítat s několikahodinovými jízdami. Na vrcholku se tyčí stará požární věž z roku 1918, která nyní slouží jako rozhledna. Zajímavé specifikum turistických tras v USA je evidence návštěvníků. Na začátku každé trasy tak najdete skříňku s bezpečnostním deníkem, kam se můžete zapsat - a co si budeme povídat, zvěčnit se podpisem. 

Zaparkovali jsme auto a vyrazili směrem nahoru. Jak by se dalo očekávat, prošli jsme se krásnou lesní cestou, která se posupně napřimovala, a nahoře jsme byli cobydup. I když to byl nenáročný výlet, odměněni jsme byli nádherným výhledem na celé okolí s tyčící se ocelovou věží, na které samozřejmě nechyběla americká státní vlajka.

Druhou horou, se kterou se vás seznámím, je Giant Mt. (1410) – již o poznání vyšší kopec, kam jsme se vydali po prvním sněhu. Což není vůbec na překážu, že ne. Kromě krásných jezer, potoků, skal byly po cestě vidět i nějaké ty lišejníky. Celkově je tato oblast hornatější, takže terén byl místy těžší a díky sněhu a ledu i klouzavější.

Celá trasa k vrcholu je obecně považována za snadnou, což pravděpodobně platí v létě. Pokud byste se však na cestu vydávali v zimě tak jako my, myslete na mačky nebo nesmeky, jinak byste totiž cestu dolů mohli sejít rychleji a třeba i dříve než jste plánovali. Velké bloky skal pokryté ledem jsou zde docela běžnou záležitostí, kombinované s krátkými úseky lesních stezek pokrytých sněhem.

Asi jako největší výhodu u této trasy, kromě nádherného výhledu na okolí a vůbec krásného prostředí, považuji množství tras. A tak se stane, že dolů nemusíte jít stejnou cestou, jako jste šli nahoru, a po cestě tak můžete narazit na nějaké další potoky a vodopád.

Poslední horou, kterou vám představím, je Debar Mt. (1007 m), na jejíž vrcholek se dostanete po přibližně 6 kilometrech od parkoviště. Musím říct, že to byla jedna z nejmalebnějších tras, které jsem kdy absolvoval – s pozvolným začátkem a prudším koncem. Listnatý les, neprošlapané stezky, volně ležící stromy v okolí, mnoho mechu a lišejníků, potůček a to vše zakončeno vrcholem, který vás odmění nejen nádherným výhledem, ale i možností prozkoumat okolí.  Není to sice dlouhé zkoumání, je to přeci jen vrcholek, ale i tak stojí za to se občas provléci nějakými těmi kameny a stromy, abyste našli tiché místo, kam nikdo nechodí.

Doufám, že se vám dnešní výprava líbila. Je třeba poznamenat, že je to jen hrubý výběr z celé oblasti, která by sama o sobě vystačila na celý rok (možná i déle) šlapání. V příštím díle si trochu odskočíme za hranice USA do Kanady (menší odbočka z výletů po USA), abychom se podívali na Niagarské vodopády.

Autor: Ondřej Kubesa

Další díly:
Navštivte Niagarské vodopády s cestovatelem Ondřejem Kubesou
Putování národním parkem Grand Canyon s Ondrou Kubesou