Litva – Největší z krásek Pobaltí

Země na světě bych rozdělil na dvě skupiny: země, které toužím navštívit a země, které toužím navštívit, ale zatím o tom nevím. Do té druhé skupiny patřila ještě donedávna i Litva. Tato nenápadná pobaltská země rozlohou srovnatelná se Slovenskem se ještě donedávna přede mnou schovávala. Ale jen do zlomového momentu...

Tři eura převodem a jízdenky Praha-Vilnius mám v kapse

Vzhledem k tomu, že patřím k budget turistům, tím momentem nebylo nic jiného než akciové lístky nejmenované litevské autobusové společnosti. Tři eura převodem a jízdenky Praha-Vilnius mám v kapse. Vyzbrojen svou angličtinou a základními znalostmi o zemi se vydávám na 18 hodinovou cestu do pro mě neznámé země. Do země, kterou chci poznat za 5 dní.

V Litvě se jednoznačně vyplatí půjčit si auto. Hlavně, když má člověk omezený čas a chce toho vidět co nejvíce. A tak se malý VW Golf stává mým společníkem v následujících dnech. Litva nepatří k hornatým zemím (možná právě proto unikala tak dlouho mé pozornosti) a největší z "vrcholů" má jen něco málo přes 300 metrů nad mořem. Proto i infrastruktura v zemi je jednoduchá a většinu cest tvoří bezplatné dálnice a rychlostní silnice s dokonalým asfaltem, které jsou nekonečně dlouhé a rovné a přímo žádají řidiče, aby stlačil pedál plynu až na doraz.

První můj cíl je národní park Trakai a město Kaunas

Park Trakai se nachází pouhých necelých 30 km od hlavního města a kdysi zde sídlili litevští vládci. Hlavním symbolem parku je hrad z 14. století, který je postaven na ostrově uprostřed rozsáhlého jezera. Pár hodinová prohlídka a už jsem zase na cestě směrem na severozápad. S přicházejícím večerem se dostávám do města Kaunas.

Kaunas je druhým největším městem Litvy a podle mnohých cestovatelů i nejkrásnějším městem, které v zemi můžete navštívit. I proto zde přerušuji cestu a vydávám se poznávat krásy města. Kaunaský hrad, Muzeum čertů, Katedrála sv. Petra a Pavla a mnoho dalšího. To vše je Kaunas. A já dodám jen jedno. Kdo se neprocházel po pěší zóně Kaunasu při západu slunce a neochutnal cepelíny (tradiční litevské jídlo), které zde prodávají v každé restauraci, jakoby v Litvě ani nebyl.

Moje cesta na severozápad má své opodstatnění. Nachází se zde město Klaipéda, které je snad největším lákadlem turistů. Toto přístavní město na břehu Baltu se stalo turistickou destinací právě kvůli nedalekému poloostrovu Kurská kosa, která patří z poloviny Rusku (konkrétně spadá pod Kaliningrad) a z poloviny Litvě. Na litevskou část se nedostanete jinak než trajektem, kterých zde jezdí stovky. Pár minut plavby a jsem tam. A čím je tento poloostrov tak zajímavý? Hlavně tím, že jde o písečný poloostrov a proto se nazývá také Saharou severu. Vždyť kdo by se netoužil projít po písečných dunách a přitom nevytáhnout paty z Evropy?

Čas je neúprosný a pomalu, ale jistě se blíží den mého odjezdu ze země. Poslední místem, které toužím spatřit, které v Litvě nevynechá žádný turista. Hlavně, když je zároveň křesťanem. Místo s názvem Hora křížů, někdy také nazávané Křížový vrch, se stalo putovním místem mnoha věřících. Skutečnou horu zde však nečekejte. Jde jen o pár metrů vysoký pahorek. Důležitá však není nadmořská výška tohoto místa, ale jeho historie a to co toto místo představuje. Na pahorku stoji přes 50 tisíc křížů, které zde přinesly za posledních 150 let poutníci z celého světa. Místo bylo za dob Sovětského svazu několikrát zničeno, ale fénixovsky vždy povstalo z popela a dnes je jedním z největších poutních míst v Evropě.

Pět dní je za mnou, sedím v autobuse zpět do Prahy a promítám si zážitky z této malinké země. Litva určitě nepatří mezi top turistické destinace. Člověk zde nenajde Sochu Svobody, vodopády vysoké několik set metrů ani exotická zvířata. Je to však země, která má své kouzlo a já se sem rád znovu vrátím.

Autor: Peter Chovanec