Beskydská sedmička 2015 očima a nohama závodníka

Dne 4.9.2015 večer, Třinec, a tisíce lidí pobíhající po náměstí, do Albertu nakoupit energetické nápoje a hroznové cukry, nakoupit náhradní baterie do čelovky, možná i nějaký malý rum, kdyby byla zima - toto na nás čekalo, když jsme přijížděli ke startu Beskydské sedmičky 2015. Kategorie Sport, 95km a nějakých 5000 výškových metrů, to je nálož, kterou si pro nás letos pořadatelé připravili.

Na poslední chvíli jsme se vecpali na začátek startovacího hada. Byli jsme poučení z minulých ročníků, kdy jsme startovali někde za polovinou koridoru, a když jsme se dostali z města, viděli jsme svítící tečky dobývající první vrchol. 10 minut do startu a promlouvá k nám p. Uher, následuje národní hymna, odpočet výstřel a jdeme na věc.

Víme, že nás čeká úvodních 5 km po asfaltu a že se nechceme zaseknout v hadovi, tudíž kolega diktuje trošku ostřejší tempo, mně to moc nevadí, držím hubu a krok. Dobíháme pod první vrchol, přichází kopec, tasíme hole, stoupáme, potíme se. První kopec, lehká občerstvovačka a jde se dál, víme, že nás čekají těžké Ropice a nekonečný Travný tam se bude lámat chleba.

Výstupy na první vrcholy a první krize

Ropice celkem ok, až na to stoupání, cesta úzká jak chodby v Sikstínské kapličce, takže buď Vám někde šlape na paty, nebo čicháte výpary ostatních před Vámi – špatně se předjíždí. Někteří frajeři to berou houštím, ale pak si to rozmýšlí a zařazují se zpět do peletonu. Kopec Ropice za námi – sešup a občerstvovačka v Řece, meloun je famózní, doplnit joinťák a jdeme na Travný, jak jsme čekali, táhne se jako sopel, ale nám se šli kopce dobře, letos cítíme větší problémy při sestupech.

Cca hodina a patnáct minut a jsme na vrcholu, tam jsme na chvilku a hurá do Krásné. V Krásné menší krize, větší pauza a hurá na Lysou, těším se až si dáme nabalené rizoto, žaludek se začíná ozývat. Lysá byla celkem rychlá, sice je to největší stoupání, každopádně se to šlo asi nejlíp. Nahoře obědo-snídaně a sešup do Ostravice a před námi Smrk.

Pomalu se začíná projevovat únava

Zkušení horalové říkají, že Smrk Vám vždycky ukáže, kde má kanec pochvu a taky že ano, dostavuje se únava a velká krize i směrem nahoru. Smrk nakonec padl za hodinu a 45 minut což je slabota a my se tak taky cítíme, každý krok dolů nás už bolel, ale pokračujeme, co se dalo jsme sbíhali a co ne tak se prostě šlo – co nám taky jiného zbývá.

Dobu výstupu na Čertův Mlýn jsme ani neměřili, prostě jsme šli a nadávali jsme si, že příští rok už to nejdeme, že jsme padavky a tlusťoši, a proto se nám jde tak špatně. Najednou Čertův Mlýn – HEUREKA! Ovšem na vrcholu nám dojde energie, Čeladná cca 10 km cesty dolů, fňuk, no co jdeme už je to „kousek“.

Na Čeladné přichází první spánek

Kolena bolí, kotníky bolí, kyčle bolí, bedra i přes tejpy bolí, ego taky bolí. A hele Čeladná, tak si na chvilku sedneme a hele budíme se o hodinu později, tělo si prostě řeklo, tak poděkujeme zastávce za pohodlné matrace a pokračujeme dále, únava trošku se vstřebala, ale tělu se nechtělo, tak jak si lehlo tak umřelo, takže resuscitace v podobě poklusu cca 2 km pak už nemůžeme(smích).

Škoda, že nejdeme z Trojanovic, tam je lanovka, tak si ji pouze představujeme a zase se podpíráme o naše hůlky šikulky a levá pravá hore. Na pustevnách překvapení v podobě škvarkové pomazánky a jedné dvanáctky. Díky, pane bože, parťák vtipuje: „jdeme teda přes Ráztoku“, ťukám si na čelo a jdeme tou kratší, což je celkem příjemné a za chvilku vidíme Radhošť, zdravíme Konstantina a jeho kumpána, míříme k Pindule, kupodivu běžíme (smích).

Poslední kopec je jako smrt po polknutí kyanovodíku, rozkládá Vás to zevnitř, ale pořád máte naději.

Najednou kopec a na něm Svatý Petr, vtipkuji, je to Velký Javorník a teď sešup do Frenu, cestou dolu zpíváme „Kdož su boží bojovníci“, a to jsme přece my - valíme dolů, najednou lidi, auta, naděje na teplou večeři a čas 20:45:14.

Poučení pro další ročník: zhubnout 10kg kvůli sešupům, nachodit více km, aby si zvykly tkáně a klouby na zátěž, vyspat se aspoň 5 hodin před startem, není úplně ideální v den závodu vstávat v 6 ráno, celý den pracovat a sednout si na chvilku v 8 večer.

Každopádně závod hodnotím pozitivně, dobře značené trasy, dobře vybavené občerstvovací stanice, s čipy letos nebyl problém – palec hore, co se týče mentální odolnosti, posune Vás to o level výše. Udělá to z Vás silnějšího člověka, vystoupíte ze své komfortní zóny(tedy aspoň já) po 3 kopci a pak sehráváte největší souboj v hlavě. Už se těším na další ročník…