Pomozte vydat knihu „Můj velký indický příběh – Cesta zpět a zase Tam“

Stalo se to přesně před rokem, kdy jsem začala na vlastní pěst cestovat, žasnout a nepochopitelně zírat na všechen ten chaos indického světa. Jak jsem se do Indie poprvé dostala je poměrně záhadou, protože já jsem primárně do Indie vlastně nikdy cestovat nechtěla. Svou cestu jsem započala v Goa, tak jako mnozí turisté, ale u Goa to neskončilo.

To, za čím jsem tehdy do Indie přijela, což byla jóga, se mi moc nepovedlo. Skončilo to zajímavým fiaskem, kdy jsem uprostřed noci utíkala z jógového centra, protože jsem dostala pudový strach z místního učitele, který byl více než zvláštní. Když jsme v jógové škole zůstaly jen 3 ženy, poté jedna z nás také v noci bez vysvětlení utekla, už to bylo moc i na mě a také já jsem zvedla kotvy a unikla. Tento zvrat odstartoval mé velké a zcela neočekávané indické kočování. Cestovala jsem nočním taxíkem do Gokarny, kde jsem poznala chuť kočovného hippie života. Tehdy jsem začala psát první stránky své knihy, o které vám chci vyprávět. Stal se mi příběh, který stále ještě pokračuje. Nazvala jsem ho: „Můj velký indický příběh – nečekaná cesta Zpět a zase Tam.“ 

Nahlédněte do zábavné tragikomické absurdity mého dobrodružství. Pomozte mi podpořit vydání mé knihy a staňte se tak i vy součástí mého příběhu. 

Sny jsou člověku dány proto, aby je mohl naplnit a věnovat je ostatním lidem. Je to neustále proudící životní síla, které se může účastnit každý z nás. Vyžaduje to jediné – zastavit strach a vrhnout se do propasti neočekávaného!

Úryvek z předmluvy knihy Můj velký indický příběh – Cesta zpět a zase Tam

„Dostává se k vám nečekaně zvratu-plný cestopisný deník. Mapuje mou cestu do Indie, která započala v listopadu 2014 a stále ještě pokračuje. Tak jak to už ve světě neurotických a úzkostlivých cestovatelů bývá, veškeré cesty většinou začnou jistou bláznivou myšlenkou, která se jeví natolik šíleně, že člověku dokonce začne dávat smysl. Tak nějak se to přihodilo mně s Indií. Je to nádherně absurdní začátek příběhu, protože Indii jsem se snažila celoživotně vyhnout. Dělala jsem si legraci z lidí, kteří tam jezdívali a o to více z těch poblouzněných, kteří měli pocit, že v Indii nalezli svůj skutečný domov a ztotožnili svou evropskou myšlenkovou síť s indický chaosem.

Mívala jsem ráda své pohodlí, svůj barevný hrneček na poličce, svůj polštářek, své knihy a obecně vzato, cenila jsem si veškerých zaběhnutých rituálů, které jsem si stihla utvořit. Věděla jsem jistě, že skutečně nechci podstupovat žádné dobrodružství a že se opravdu nechci nikterak vzdávat toho co mám. Abych si veškeré tyto náročně obstarávané názory obhájila, stal se ze mě zarytý aerofobik. To znamená, že jsem se létání letadlem začala bát natolik, že jsem před každým, byť sebemenším letem, musela dělat spoustu myšlenkových cvičení, vzít si mnoho zklidňujících bylin, načichat se co největšího počtu éterických olejíčků, abych nějakým způsobem přelstila svou mysl – svou nechuť měnit se.

Nebyla jsem žádná hrdinka a moje cesta byla naplánovaná natolik bezpečně a vypočítavě, aby k žádnému nepatřičnému hrdinství nemuselo dojít. Dokonce jsem v zoufalství, před svou cestou do Indie, započala úvahu o tom, jak se dá čas měřit množstvím spotřebovaného záchodového papíru. Říkala jsem si, tak 40 dní, to budou maximálně 3 rolky papíru a to není zase tak strašné, to uběhne jako by nic. Ověřím si, jak moc miluju svůj nynější život a o to raději se k němu vrátím.

Věřím, že každá cesta hrdiny začíná zmateně a neurčitě. Víme, že nás cosi vleče kamsi, kde bychom si to dobrovolně nikdy nevybrali. Přesto jsme to my, kdo na cestu vykročí. Potom, co se na cestě ocitneme, dostaneme se do víru událostí, které jako domino spustí do chodu nové děje, ze kterých není žádného úniku. Najednou se ve všech svých slabostech a rozmarech, zvycích, návycích a předsudcích, dostaneme tváří v tvář životu, který si dělá všechno po svém a vůbec nebere ohledy na žádnou z našich připomínek.

Tato kniha je bohatstvím velké a nemožné dobrodružné cesty. Naleznete v ní mnoho autentických deníkových záznamů, které byly často vytvářeny v průběhu hraničních událostí, ve kterých se děly. Záznamy jsou provázány úvahami, esejemi a vzpomínkami. 

Mé příběhy jsou dokladem mozaiky nepředvídatelnosti. Ať už vás při čtení napadne cokoliv, vězte, že jsem nikdy nevěděla, jak bude příběh pokračovat. Tako kniha života ještě nebyla napsána a já nemohla otočit další stránku, abych se podívala, jak to bude dál. 

Co jen říci k začátku mého příběhu? Nenalézám žádná velká slova, snad jen to, že takovýto příběh se může stát každému z nás, kdo jednoho dne náhodou vykročí někam, kde se mu tak úplně nechce. Avšak místo kroku šlápne do strmě se valící bouřlivé skluzavky. Začne mu jízda při které nenalezne brzdy, na které byl zvyklý. To nečekané, nedůvěryhodné, skandální a nepohodlné – tomu se říká Život a kdo si na něj zvykne, ten se už nikdy nebude chtít vyhýbat dravému proudu.“

Umožněte mi, abych mohla knihu přivézt k životu a dostat ji až k vám.

Děkuji vám všem,

Tereza Ghose