Tyto živočichy rozhodně nechcete potkat při koupání v moři
Koupání v moři je oblíbenou zábavou. V některých případech může být ovšem moře také velmi nebezpečným místem. Žije zde totiž celá řada živočichů, kterým je lépe se vyhnout a setkání s nimi nemusí být vždy příjemné. V tomto článku jsme si pro vás připravili přehled nejnebezpečnějších živočichů, se kterými se můžete setkat na dovolené u Středozemního moře.
Medúza
Prvním a poměrně často se vyskytujícím živočichem z našeho přehledu je medúza. Medúzy patří mezi žahavce a jejich charakteristickým znakem jsou žahavá ramena vycházející ze spodní části zvonu. Žahavá ramena nesou žahavé buňky produkující toxiny, které mohou poranit a v některých případech i usmrtit člověka.
Mezi nejznámější medúzovce patří talířovka ušatá, jejíž žahavé buňky jsou poměrně slabé a neprobodnou tedy kůži. Ovšem mohou požahat sliznice – je tedy potřeba si chránit zejména oči a ústa. Zvýšené pozornosti by pak měli dbát alergici a děti. Tato medúza ovšem nemá ráda vyšší salinitu vody, proto ji ve Středozemí nepotkáte příliš často. Mnohem častějším druhem je kořenoústka hrbolatá, která má poměrně krátká chapadla. Ta jsou navíc částečně srostlá a nenesou žahavé buňky – nemusíte se tedy bát jakéhokoliv napadení.
Ostnatci
Dalšími nebezpečnými obyvateli Středozemního moře jsou ostnatci. Jedná se o běžně se vyskytující zástupce ryb, které se velmi často zavrtávají do písku. Nebezpečí tedy hrozí v případě, že na rybu šlápnete bosou nohou. V případě ohrožení totiž ostnatec naježí své ostny, do nichž ústí jedové žlázy. Při došlápnutí dojde k porušení pokožky a jed se tak dostane do rány. Následuje palčivá lokální bolest doprovázená otokem, obrnou končetin a v pozdějších fázích přicházejí horečka, zvracení a porucha srdečního rytmu. První pomoc je jednak výplach rány a také její zahřátí – toxin ostnatců se totiž rozkládá při teplotách vyšších, než je 50°C.
Mořský ježek
Ježovka, neboli mořský ježek, je dalším častým živočichem, se kterým se můžete na své dovolené v jižní Evropě setkat. Tento živočich patří mezi ostnokožce a na svém kulovitém těle nese pevné a ve většině případů ostré ostny, které se mohou zabodnout do nohy, pokud na ježovku šlápnete. Do rány se následně uvolňují toxiny vyvolávající bolest a následně poruchy vnímání, ochrnutí svalů, včetně svalů dýchacích. V případě, že zůstane osten v ráně, může se kolem něj vytvořit chronický zánět. Toxiny mohou navíc vyvolat alergické reakce. První pomoc může být, stejně jako v případě poranění ostnatci, ránu zahřát. Také jedy Ježovek jsou termolabilní a při zahřátí se rozkládají a inaktivují.
Velký bílý žralok
Středozemní moře bývá také místem výskytu Velkého bílého žraloka. Bývá pozorován zejména v okolí Španělska a Itálie a jejich výskyt zde je často zdůvodňován migrací z Atlantického oceánu za účelem reprodukce. Poslední útok žraloka na člověka byl v Itálii zaznamenán v roce 1989 a ve Španělsku v roce 1993, přičemž se jednalo o druhý útok žraloka na člověka v průběhu 20. století. Naposledy byl Bílý žralok pozorován v oblasti Jadranu v roce 2005, konkrétně nedaleko poloostrova Istrie.
Více o tématu útoků žraloka rozebíráme v článku Ve kterých oblastech se bát útoku žraloka?